Máme doma všiváka
Dnes totiž přinesla dcera ze školy notýsek se vzkazem od paní učitelky – prosté sdělení, které nám obrátilo život vzhůru nohama: „Ve třídě se objevily vši.“ Na popud sdělení se žena jedním okem jukla do hlavy potomka a zesinala. Nejen ve třídě jsou! Naše dítě je vzalo na výlet až k nám domů. Desítky hnid se jí uhnízdily na vlasech. A tam někde v houštinách vlasů se prohánějí vši.
Má milovaná zákonitá manželka zavelela k útoku. Myjeme dceři hlavu doporučeným šamponem, který prý určitě zabere. Zahubí malé potvory a dokonce i většinu hnid. Slovo většinu mne trochu uvádí do nejistoty, ale myjí tím všichni, tak my taky. Plyšáci putují do mrazáku, neboť vši prý nemají rády mráz. Žena sbírá veškeré povlečení a všechno, na čem mohla dcera mít hlavu, a cpe to do pračky. „Uvařím je, mrchy!“ vyjadřuje svůj vztah k malinkatým vlasovým broučkům.
Za půl dne máme hotovo. Prádlo voní čistotou, plyšáci jsou na kost a dcera páchne po hubícím šamponu. Uklidňujeme ji, že ráno, než půjde do školy, to cítit už nebude. „Neměli bychom si také umýt hlavy?“ ptám se, vlasů skoro nemaje. „Si umej, já smrdět nechci a vši nemám!“ uzemnila mne má něžnější polovička.
Večer ležíme v posteli a rekapitulujeme si prožitý zavšivený den. Mám stále více sílící pocit, že mi něco leze po lebce. Raději nic neříkám, nechci absolvovat potupné umytí nevábně vonící emulzí. Za chvilku se drbu po celém těle. „Asi mám taky vši…“ alibisticky šeptám své spící ženě. To aby pak neřekla, že jsem to neřek. Ráno vezu do školy odvšivené dítě, které už přestalo páchnout. Dávám jí rady, jak nechytit další breberky, jako ať k nikomu nechodí, s nikým se nelíbá, hlavu ať nikam nestrká. Jasně mi dává najevo, že další odhmyzovací kůru již nehodlá absolvovat.
Večer jsme hlavičku prohlédli a odstranili veškeré zbylé hnidy. Jsme spokojeni, dítě již žádné domácí zvířátko ve vlasech nemá.
O týden později
Šampon na hubení se má použít znovu asi po sedmi dnech. To kdyby náhodou nějaká ta hnida unikla našemu ostřížímu zraku a vylíhla se z ní mladá veška. Líhnou se až po sedmi až devíti dnech, je tedy nejvyšší čas vraždit. Koukneme se dítěti do vlasů… Nemám slov. S otevřenou pusou hledím na desítky lesklých válečků v její hlavě. Má nejen kvanta nových hnid, ale pobíhá po ní minimálně jedna veš o velikosti malé krávy. „To snad ne!“ zaúpěla moje žena a probudila se v ní duše masového vraha.
Běžela do lékárny koupit dražší a lepší devšivátor a opět drhne našemu malému všivákovi hlavu. Dcera pláče, neboť účinnější šampon páchne mnohem víc, než jeho levnější kolega. Plyšáci jsou zase na kost zmrzlí a obsadili na dlouhou dobu místo v mrazáku. Jo, byly doby, kdy jsme tam schovávali maso a jiné dobroty. Žena opět pere povlečení a vše, co měl všivák na sobě. Tentokrát píšeme vzkaz do notýsku my. Měli jsme vši.
Když se dcera vrátila s pláčem ze školy, zjistili jsme, že seděla sama v poslední lavici, protože s ní nikdo nechce sedět, protože je divně cítit a protože je ve třídě asi jediná, co má vši, a že do školy už takhle nepůjde a že raději bude mít ty vši a že si je třeba ochočí. Bylo mi jí trochu líto. Vysvětlil jsem jí, že je lepší smrdět, než mít v devíti letech vlasy jako já. Tedy žádné. A že ty potvory musí mít ve třídě ještě někdo, neboť někde se ty potvory musely na její hlavu přistěhovat.
O čtrnáct dní později
Je po nich. Už žádná hnida, žádná veš se neprohání po hlavě nebohého dítěte. Přesto ten den přinesla ze školy notýsek s oznámením, že ve třídě jsou. Druhý den byly ty malé hnusné mrchy nejen ve třídě. Dcera pláče, žena je nepříčetná, já se drbu po celém těle. Kupujeme velmi drahý odvšivník. Celý byt je vydezinfikován, vyprán, vyčištěn, odhmyzen, hlavu si myjeme preventivně všichni, i my s vysokými čely. Všichni plyšáci vypadají stejně, stali se z nich lední medvědi. Někde na internetu jsme našli poznámku, že vši nerady vůni tee tree. No, vůni… Kapeme do vlasů všiváka – zničených pravidelným mytím podivnými svinstvy – olejíček z onoho keříku. „Teď už na tebe nevlezou,“ chlácholím hysterickou dceru. Nutno říct, že páchne strašně. Ráno, když ji vezu do školy, musím mít v autě otevřená všechna okna, poněvadž se puch nedá vydržet a strašně mi slzí oči. Tohle přece ani veš nemůže zvládnout. Nezvládla to dcera, spolužáci a ani paní učitelka. Všivák tak získal dva dny všivých prázdnin. Dokonce pak prohlásila, že ta zvířátka nejsou tak úplně špatná. Na rodičovské schůzce prosíme ostatní rodiče, aby odvšivili. Dívají se na nás jako na špindíry, jako na vyvrhele. „Naše děti vši nemají, to je váš problém!“
O několik měsíců později
Dcera má u hlavy skoro bílé vlasy. Máme doma ten úplně nejdražší a nejvražednější šampon proti vším. Plyšáci se odstěhovali do Antarktidy, protože tam je aspoň někdy léto. Povlečení se nám začíná rozpadat neustálým praním. Nenávidíme tee tree. Dcera nenávidí i nás. Chodí do školy jen občas, aby donesla novou várku zvířátek. Docházejí nám síly i peníze. Už nevím, jak se mám bezbolestně podrbat…
O další měsíc později
Po pěti měsících průběžného boje a po několika rodičovských schůzkách, kde jsme na kolenou prosili ostatní rodiče, ať také odvšiví své ratolesti, se to konečně povedlo! U deseti dětí konečně našli odvahu se jim podívat do hlav! A teď tři neděle nic! Žádná hnida, žádná veš. Všechno se vrací do normálu… I s dcerou se děti už zase kamarádí. Drbu se už jen když tohle píšu.
Včera
Volá mi zoufalá žena. V notýsku je poznámka. Ano, dcera má veš. „Zabij ji,“ radím ženě do telefonu. „Ne veš. Dceru. Vyjde to levněji!“
René Melichar
Hořím aneb není výbuch jako výbuch
Bliká. Oranžově. V autě to prý znamená varování. Červená by byl průšvih hraničící s kalamitou, ale oranžová dává šanci napravit nepravost.
René Melichar
Není ticho jako ticho aneb máme večer...
Je 20:00. Máme večer. Dalo by se říct, že rodinnou pohodu. Naše dvaadvacetiletá dcera už hodinu a půl ve svém pokoji telefonuje snad všem svým kamarádkám a v pauzách na nádechy i svému chlapci.
René Melichar
Není romantika jako romantika...
„Brýýý deeen!“ hlasitě zdravím na celé kolo všechny přítomné. Všech třináct postav, které okupují sterilně vybílenou místnost a kteří na první pohled přišli dávno před námi, se na nás nově příchozí škaredě podívalo. A mlčelo.
René Melichar
Setmělo se aneb nejsem úplný kničema
Stal jsem se hodinovým manželem. Tahle věta jistě vyvolá v lidech, se kterými bydlím, široký úsměv na rtech i fibrilaci síní způsobenou děsivou hrůzou najednou.
René Melichar
Není zpráva jako zpráva aneb jak jsem napsal ceduli
Jako autor a úspěšný obhájce své analyticko-komparativní studie o současném zpravodajství u nás, tedy své diplomové práce, si troufám říct, že o zprávách jako takových vím docela hodně.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Co s Goebbelsovou chátrající vilou? Nikdo ji nechce, vláda ji nabízí jako dar
Někdejší honosné panství a „hnízdečko lásky“, ale dnes jen chátrající stavení opředené temnou...
Prokremelští Noční vlci projedou Českem, Foldyna se k nim přidá v Praze
Kontroverzní klub motorkářů Noční vlci, který podporuje ruského diktátora Vladimira Putina, se s...
Pokroková a proti válce. V Rusku končí poslední škola vyučující „podle Západu“
V Novosibirsku končí soukromá škola Novokolledž, která si jako jedna z mála v Rusku ústy svých...
Zdanění bezdětných, výpovědi bez důvodu. Fiala chce širokou shodu a klid
Z programových návrhů, se kterými přicházejí strany vládní koalice rok před volbami, mají podle...
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 29
- Celková karma 13,43
- Průměrná čtenost 13672x
Autor 6 knih "K ČEMU ŽENY MAJÍ MUŽE" a "KDYŽ ŽENA MUŽE KÁRÁ" a "PROČ MAJÍ ŽENY VŽDYCKY PRAVDU" , "BLB NA VÝLETĚ" a "BLB NA ZAHRÁDCE" a "ZÁKONÍK MÉ ŽENY", které vznikly z mého blogu, který najdete také na
https://renemelichar.blog.sme.sk/