Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Probodl jsem ji aneb co s nezvanou

7. 12. 2017 9:00:00
Je docela malá, malinkatá. A v hlavě nemá vůbec nic, no, když nad tím tak přemýšlím a trochu si ji vybavím, ona vlastně nemá nikde nic. Chudák.

Malá nicotná potvora, která dokáže člověku, v našem případě mně, vyrobit těžkou hlavu a po nějaké sléze i parádní traumátko. Ano, přiznávám se, jsem z ní frustrován, jak se pěkně česky říká, leze mi, holka jedna mrňavá, krkem. I když o krku to, upřímně řečeno, vůbec není, a nevím, jak by jím mohla lézt, když vlastně nemá čím činit jakýkoli pohyb, natož durch horní cestou dýchací.

Ne, nemám ji rád. Jako vůbec ji nemám rád! Protivná mrcha, která není nic, a přesto mi dělá nehezky, tropí mi nevábnou nežádoucí potupu. Je kulatá. Kulatá nicka.

Je to něco jako černá díra. Ta ve vesmíru rovněž není sama o sobě vidět, jelikož veškeré dostupné světlo, díky kterému by se mohla opticky prozradit, sežere a ani kousek nenechá. Ta moje kulatinka, která neváží doslova nic, nežere kromě mých nervů ani to světlo. Je živá jenom díky mojí nenažranosti... Vždyť říkám, ohavný tvor!

A aby toho nebylo málo, má docela hodně kamarádek. Ty napravo smýšlející mi nevadí, ba naopak, ty jsem si oblíbil a těším se, že je jednou potkám, obloudím, sbalím a budeme spolu trávit spousty krásných chvil. Ženě to nějak vysvětlím, doufám. Nicka má ale daleko víc kámošek levičáckých, kterých se bojím, neboť si na mne neustále brousí zuby, cvakají jimi jako kostlivci v levném a blbém hororu. Vábí mne, naléhají, vyhrožují, jenže vůči policii a co hůř – i vůči mé ženě, natož vůči mně – jsou imunní. Jednou jsem si jich pokusil zbavit násilím, ale nedopadlo to dobře. Musel jsem se později hluboce omluvit a nahradit vyhoštěné jinými, stejně protivnými, stejně cvakajícími nenasytnými hlodavými zuby, které naštěstí nejsou vidět. No hnus, co vám budu vyprávět, ovšem jak jsem zjistil, někteří to znáte lépe než já...

Znám ji už dlouho, měl jsem s ní dost blízký, leč nechtěný vztah. Byla se mnou pár let a s láskou vzpomínám na ty úžasně šťastné chvíle, kdy jsem ji s ohromující chutí poslal za hranice všedních dnů. To bylo radosti! Takové moje druhé narozeniny to byly... Je po všem. Je zpět. A nevypadá, že by se chtěla dobrovolně odstěhovat. Je mi jasné, že se jí jen tak lehce a bezbolestně nezbavím. Ach jo.

Dostavila se ke mně bez pozvání. Snažil jsem se jí po dobrém naznačit, že není vítána ani malinko, ale jen mlčela a usalašila se mi u mě i přes pozdější mírné násilí na ní v sebeobraně spáchané. Ona si začala! Vážně! Přiznávám se. Probodl jsem ji, čůzu. Jenže ono jí to udělalo radost! Malá kulatá zákeřná bestie. Kdyby aspoň strašila jen za nějakým keřem, ale ona ne, prý je jí u mě moc dobře, prý se na mne těšila a: „Já ti říkala, že se vrátím! Nevěřil jsi mi...A teď mne tu máš! Jsem jen tvá...“

Můžu si za to sám, moc dobře a bolestně to vím! Ale když ona používá nečestné a nesportovní záludy, což je zdánlivě správný, ale logicky chybný úsudek sloužící k oklamání jiných, alespoň podle Jungmana. Záluda má mnoho společného s obludou, obě tato slova mají totiž v základu staročeské lúdit, které znamenalo klamat a mámit. Záludou tedy záludně klameme a obluda je původně klamný, šálivý zjev. Dnešní optikou a výkladem tohoto slova jsem obluda například já, jelikož ač si opět poctivě vychutnávám velikost menšího přežraného hrocha, při vydatném výdechu se tvářím jako člověk jen s mírnou nadváhou... Smutné je, že po chvíli poněkud modrám.

Celé se to přihodilo pomalu (finsky „hitaasti“), jako když se mořský koník (Hippocampus guttulatus, jehož rychlost v cílové rovince dosahuje i 1,5m za hodinu) vydá na výlet, nenápadně (007) a neúprosně (jako čas, smrt či průjem, kde jsou jmenovaní obvykle nelítostní, krutí a nelze je nijak ovlivnit či změnit). Neviditelná mi za nějakých devět měsíců se vší svou podlostí nakladla desítky a stovky vábivých zálud, kterým prostě nešlo odolat! O zákeřnosti a bezbřehé neempatii jejího asociálního jednání svědčí především fakt, že jsem jako chlap po oněch devíti měsících přibral jako žena před porodem. Ovšem žena porodí a pak zhubne, jelikož její značnou část spořádá ten malý nenasytný řvoucí tvor. Já nic neporodil, ani když jsem se snažil. Normálně jsem ztloustnul! To bylo určitě z nervového vypjetí z toho, že se ta potvora hodlá vrátit! Určitě! Navíc chlap ve středním věku prý již neumí tak dobře spalovat cukry a tuky, obzvlášť když je obludou línou a hned po té, co zhubnul patnáct kilo díky hrozbě exploze přetlakováním, přestal aspoň obden jezdit na kole a slovo sport už zase zná jen z televize... To bude z nervů... Já za to fakt nemůžu! Stoprocentně ne! Na internetu jsem se z chytrých až filosofických diskusí dověděl, že prý si příliš často hraji s jojem. To je také pěkná hloupost, poslední takovou hračku jsem měl jako malý kluk, dědeček mi ji tenkrát udělal ze špulky od nití, pokud si správně pamatuji.

Vrátila se, aniž bych ji zval, aniž bych chtěl! Láskyplně mne objala. „Nedělej to!“ varuji ji. Vysmála se mi. Pevně stiskla a už nepustila. Utáhla kolem mne smyčku. Mrcha kulatá, co sama o sobě neexistuje! Dírka na pásku. Ta dírka, která znamená minimálně deset kilo čistého tuku navíc a bez škvarků. Nemám ji rád. Probodl jsem ji, alebrž by mi jinak spadly kalhoty...

citace: Michal Novotný, Český rozhlas, Slovo dne, 2003

Autor: René Melichar | čtvrtek 7.12.2017 9:00 | karma článku: 17.51 | přečteno: 391x

Další články blogera

René Melichar

Různá setkání lidského druhu aneb cizí hovory se neposlouchají

Nedělá se to. Je to krajně neslušné... Já to vím, ale nějak si nemohu pomoct. Prostě to nejde. Jsem zvědavý, často zírám na lidi kolem sebe, občas dokonce nastražím uši a poslouchám. Stydím se za to. Trochu.

23.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 24.27 | Přečteno: 477 | Diskuse

René Melichar

Nahý u okna aneb jak mne to svědilo

Jsou dvě ráno a já nemám, čím bych to namazal... Navíc je mi hrozná zima... V tomto podzimním nočním nečase, kdy venku báječně mrholí, fouká ledový vítr, je tma a vůbec celkově nevlídno,

26.10.2017 v 8:59 | Karma článku: 22.03 | Přečteno: 846 | Diskuse

René Melichar

Postel ve sprše aneb nesplněné očekávání je prevít

Kdesi jsem se dočetl, že nesplněná očekávání vedou ke zklamání a mnohdy až k depresím. Ženy od svých mužů obvykle očekávají, že se časem změní k lepšímu, tedy přesněji řečeno k ženami vysněnému obrazu jakéhosi idolu.

28.9.2017 v 9:00 | Karma článku: 23.12 | Přečteno: 488 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Zaslouží si politici tak vysoké platy?

Odvoláváme co jsme řekli, rušíme co jsme nařídili, vracíme se k původnímu plánu, teď už víme, kde se stala chyba a jak na to, takže když nám dáte své hlasy, bude do budoucna už všechno skvělé.

15.12.2017 v 21:44 | Karma článku: 17.20 | Přečteno: 486 | Diskuse

Jana Slaninová

Loby, loneby. Kapohád - kanepohád. (kuspo)

Laži, laby cečarodějni. Kável hapi jí lasedě na seno. Kánehez, dánemla. Tkazkrá cečarodějni. Zlakou jí moc šlane. Šitstra dili, v tom laby brádo.

15.12.2017 v 21:15 | Karma článku: 9.26 | Přečteno: 126 | Diskuse

Jan Pražák

Zpověď ženy, se kterou se osud nemazlil

Dětství v neúplné rodině se silně dominantní matkou. Pak manželství a děti, jedno z nich přidušené při porodu. Předčasně vdovou, léta péče o nemohoucí matku. Kdysi slušné místo v administrativě, pak pracák a fleky za pár korun.

15.12.2017 v 20:06 | Karma článku: 12.22 | Přečteno: 318 | Diskuse

Eva Sádecká

Dítě

Stála jsem na tramvajové zastávce. V tu chvíli přišla maminka s miminkem v šátku. Děťátko mělo na sobě šedý kožíšek s oušky, vypadalo jako malý medvídek. Tmavá očka jako panenka a nádherný úsměv. Byl to chlapeček.

15.12.2017 v 15:17 | Karma článku: 16.22 | Přečteno: 641 | Diskuse

Milan Šupa

Nečistá krása žen!

Ženy mají být půvabné a krásné. Jejich půvab a krása mají vzbuzovat v mužích obdiv. Ale pozor! Existují dva druhy obdivu, odpovídající dvěma druhům krásy.

15.12.2017 v 15:15 | Karma článku: 11.82 | Přečteno: 644 | Diskuse
VIP
Počet článků 23 Celková karma 21.27 Průměrná čtenost 3347

Televizní kameraman, střihač, ale hlavně táta a manžel. Ošklivý plešatý pán, který doufá, že vás jeho "kydy" aspoň trochu pobaví. 

Autor 4 knih "K ČEMU ŽENY MAJÍ MUŽE" a "KDYŽ ŽENA MUŽE KÁRÁ" a "PROČ MAJÍ ŽENY VŽDYCKY PRAVDU" a "BLB NA VÝLETĚ", které vznikly z mého blogu. V případě vašeho pominutí smyslů a následného zájmu se dají knihy dostat zde nebo tady :-)





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.