Tatínku, maminka se nebije…
Nebudu se proto raději pouštět do žádných větších akcí a skromně zůstanu u jediné znalosti o těchto významných dnech, kterou jsem za těch víc jak čtyřicet let pobral. Budeme plést pomlázku a pak s ní omladíme veškeré dostupné ženské pokolení, na což se jako obvykle moc těším. Synek byl nápadem na pletení čehosi z proutků nadšen. Ovšem jen do chvíle, než jsem mu neprozřetelně a předčasně naznačil, k čemu že ta popletenina je.
„Maminka se ale nebije!“ rezolutně nechápal mou dobrou náladu při výkladu. „Počkej, až se oženíš! Kdo ti takové hlouposti navykládal?!“ pátrám po fatálních nedorazech ve výchově synka, kterou z naprosté většiny nedůsledně provádí má milovaná žena, jelikož pracuji jak stachanovec a na výchovu tak bohužel dohlížím v podstatě jen z povzdálí. „Ty. Že se holky nebijou. A maminka je taky holka…“ uzemnil mne nekompromisně. Budu se muset nad sebou zamyslet. Dětem by se nemělo tolik lhát, i když se to občas jeví jako výchovné. Abych předešel jeho dalšímu odporu, pomlázku jsem potupně koupil. „Odnes to pryč,“ řekl malý a po něm to zopakovala i jeho velká maminka, protože z neznámých důvodů nemá vrbové proutky ráda. Snažím se být trpělivý, neboť se mi nechce se vzdát té malebné představy o letošním zúčtování. Dalo by se brát i jako malé daňové přiznání našich žen. Zúčtování. Pár ran proutím za celoroční ústrky a útisk si přeci nenechám ujít. Za drzost, zpupnost, za úkliďáctví… A hlavně za každodenní peskování… když rozházím své věci ve skříni, když si neuklidím své věci na stole, když pobryndám ubrus, když přinesu z práce na tričku půl oběda, když zapomenu, kam se mi ráno schovalo pyžamo, když páchnu kouřem, jelikož někdy tajně kouřím, když jsem protivný, když mi ujedou nervy a křičím na naší puberťačku všelijaké barvité názvosloví. Za to všechno bude po právu odměněna. Ať si laskavě nemyslí, že to vyváží nějakým praním, žehlením, uklízením, tvorbou svačin s krásnými vzkazy, výchovou dětí, výchovou mě a podobnými titěrnostmi, no ne?
„Maminku musíme trošku vypomlázkovat, jinak nám podle tradice uschne, a to přece nechceš, viď?“ snažím se přejít na mírné citové vydírání, jelikož se mi synek bude hodit jako malý nadháněč a vnáším tak snad trochu světýlka vědění do jeho hlavičky: „…aby nebyla vysušená jak treska.“ „Co je to treska?“ vyzvídá. „Ryba,“ vysvětluji dopodrobna. „Ryba nemůže být suchá, plave ve vodě,“ ukazuje mi naší akvarijní rybičku. Může mi někdo říct, kdo vymýšlí ustálená slovní spojení? To si na to nemůžete dát trochu pozor? „Uschne jako kytička,“ opravuji svou původní teorii. „Tak ji zalijeme, a je to,“ namítá logicky synek. „Když mamince nevyprášíme kožíšek, tak nám najednou děsně suchem zoškliví a bude vypadat jako velká obluda,“ zaťal jsem do živého.
Úspěch. Dítě přemýšlí. Nechám v něm tu informaci chvilku působit a pak dokončím svou intelektuálně náročnou přednášku o zásadní velikonoční tradici. Švih. Strašně mne bolí ucho. Švih. Málem jsem přišel o oko. Švih. Než jsem se vzpamatoval, synek pochopil má poslední slova po svém, čímž udělal ohromnou radost mé ženě a dceři.
Má milovaná mne začala v předvečer pondělní exekuce přesvědčovat o nadbytečnosti „vyšupání“, dokonce se pokusila mne uplatnit upečeným beránkem, neboť v životě již mnohokrát šlehána nebyla a nic se nestalo. „Myslíš?“ zeptal jsem se a mou krásnou ženu ozdobil ruměnec. „Domnívám se, že bychom to neměli podcenit, jelikož to prý má silný omlazující účinek, a mezi námi, ušetřili bychom za ty krémy, které podle mne, když se tak na tebe dívám, nemají valného účinku…“ „Opovaž se!“ sykla a měli jsme tichý večer.
Pondělí. Čtyři ráno. Vstávám do práce. Vypnu budík, aby nebudil. Sedím na posteli s pomlázkou v ruce. Pomalu odhrnuji deku. Jemně a velmi opatrně i noční košili. Je ticho, venku první záblesky světla. Rozhoduji se mezi výpraskem a ranní erotikou. Těžké rozhodování. Fakt těžké. Ale tradice je tradice. Vyrobím ti pěkné jelítko, říkám si. To mi připomíná, že v restauraci, která je nedaleko mé práce, jsou dnes vepřové hody. Zaměřuji místo dopadu. Krásné místo. Dopadu. Nápřah… Proutí sviští vzduchem. Nejen proutí. „Hody hody…“ šeptám. Dopadla. Pomlázka na peřinu. Ruka na tvář. Její na mou. „Varovala jsem tě…“ prohlásila ospale má žena. Ze setrvačnosti ze mne vypadlo již jen“…vejce malovaný…“, ale když jsem si všiml jejího výrazu, vzdal jsem to. Do práce jsem spletené proutky raději nebral, jelikož mi zvyky letošních velikonoc nepřijdou zcela bezpečné, zvlášť když nemám úrazové pojištění.
Večer. Jsem doma a synek mne vítá několika ranami. Přes den se mu zalíbilo hodovat a ani teď večer ještě nemá dost. Pak se snažím vysvětlit dvanáctileté dceři, která to prý na mě také trochu vyzkouší, že pomlázku používají výhradně chlapi. Zbytečně. Nakonec přiběhla má žena a ukončila výchovný výklad pořádným vyšupáním tatínka.
Je úterý ráno. Stojím v koupelně a zírám do zrcadla. Má mírně opuchlá tvář nejeví žádné známky omlazení, spíš naopak, připadám si starý, zbitý a suchý. Uklidňuje mne ale fakt, že vyšleháním by se mi měly vyhýbat choroby a měl bych být celý následující rok plodný. Abych toho klidu neměl zase příliš, přinesla mi pošťačka doporučený dopis z finančního úřadu, že se mám dostavit k objasnění nesrovnalostí v daňovém přiznání. A ve středu? Sedím v čekárně u lékaře, nemohu ani polknout, jelikož mne zachvátila ukázková angína. Synek měl pravdu. Maminka se nebije...Ani o veselých velikonocích.
René Melichar
Hořím aneb není výbuch jako výbuch
Bliká. Oranžově. V autě to prý znamená varování. Červená by byl průšvih hraničící s kalamitou, ale oranžová dává šanci napravit nepravost.
René Melichar
Není ticho jako ticho aneb máme večer...
Je 20:00. Máme večer. Dalo by se říct, že rodinnou pohodu. Naše dvaadvacetiletá dcera už hodinu a půl ve svém pokoji telefonuje snad všem svým kamarádkám a v pauzách na nádechy i svému chlapci.
René Melichar
Není romantika jako romantika...
„Brýýý deeen!“ hlasitě zdravím na celé kolo všechny přítomné. Všech třináct postav, které okupují sterilně vybílenou místnost a kteří na první pohled přišli dávno před námi, se na nás nově příchozí škaredě podívalo. A mlčelo.
René Melichar
Setmělo se aneb nejsem úplný kničema
Stal jsem se hodinovým manželem. Tahle věta jistě vyvolá v lidech, se kterými bydlím, široký úsměv na rtech i fibrilaci síní způsobenou děsivou hrůzou najednou.
René Melichar
Není zpráva jako zpráva aneb jak jsem napsal ceduli
Jako autor a úspěšný obhájce své analyticko-komparativní studie o současném zpravodajství u nás, tedy své diplomové práce, si troufám říct, že o zprávách jako takových vím docela hodně.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Poslední mrazivá noc. Od pátku se bude oteplovat, v neděli se vrátí letní teploty
Ve čtvrtek budou ještě teploty podprůměrné a na horách může sněžit. V pátek ráno dokonce hrozí na...
Rusko vyrábí víc zbraní, než potřebuje na Ukrajině, varoval německý ministr
Rusko podle odhadů německého ministra obrany Borise Pistoriuse už vyrábí více zbraní a munice než...
Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy
Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...
ANALÝZA: Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu
Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 29
- Celková karma 13,43
- Průměrná čtenost 13672x
Autor 6 knih "K ČEMU ŽENY MAJÍ MUŽE" a "KDYŽ ŽENA MUŽE KÁRÁ" a "PROČ MAJÍ ŽENY VŽDYCKY PRAVDU" , "BLB NA VÝLETĚ" a "BLB NA ZAHRÁDCE" a "ZÁKONÍK MÉ ŽENY", které vznikly z mého blogu, který najdete také na
https://renemelichar.blog.sme.sk/