K čemu muži mají ženy

23. 04. 2015 9:00:00
Já se ze sebe snad zblázním, už zase jsem zaspal! Budík na telefonu vzbudil blízké i vzdálené sousedy ve čtvrt na šest, vzbudil děti, mou ženu, jen mne zanechal v krásném snění. Matně si vybavuji, že jsem ho vyloučil z buzení, že si jako dám ještě malou chvilku, ale malá chvilka se mi nekontrolovatelně protáhla na chvilku delší.

V sedm je začátek natáčení Doktorů z Počátků, je šest třicet dva, a mé oko nevěřícně zírá na hodiny. Průšvih! Koukám na svou klidně podřimující ženu a něžně, s láskou ji budím: „Tos mě nemohla vzbudit!?“ Hned vzápětí mne napadá vtíravý dotaz: K čemu já jí vlastně mám? Na co je mi manželství, když manželka nemanželkuje dle mých skromných představ?! „Já vím, že vstáváš až v osm, ale určitě jsi byla vzhůru, když tu znělo AC DC z mého telefonu! Proč?! Proč jsi mne nevzbudila!?“ důrazně žádám od své milované ženy vysvětlení. Rozespale brblá cosi o tom, že jsem již na posteli seděl a říkal, že vstávám a přál jí hezký den. „Výmluvy!“ křičím hystericky a vydávám se na sprint jitrem, kdy se budu snažit zlomit rekord ve vstávání a dojezdu do pětatřicet minut vzdáleného studia. „To je zase ráno! K čemu tě mám!?“

Jestli já jsem si právě nenakladl zajímavý „filosofický“ dotaz. K čemu tedy muži mají ženy? Na samotném začátku vztahu mezi ženou a mužem prý dochází k bouřlivým chemickým reakcím, kdy oba zmatení lidé jen málo tuší, co se to s nimi vlastně děje. Muž je v těchto těžkých chvílích pouhým suchým lístečkem ve větru pro něj naprosto nepochopitelných událostí. I přes to je ten hlupák skálopevně přesvědčen, že je pánem situace, že je to on, kdo má situaci pod kontrolou. A v tu chvíli si myslí, že vyvolenou ženu má jen k zajímavým radovánkám. Chlap prostě touží nechat si vysouložit mozek z hlavy, což upřímně řečeno v době, kdy je žena milenkou a chlap zamilovaný, není až takový problém, neboť v tu dobu nemáme v hlavě nic, vůbec nic. Když se k tomu se skřípěním zubů a na přání vyvolené po nějaké době přihodí trocha romantiky, padají z nás přihlouplé verše, nádherné květiny, poetické večeře, a z těch movitějších diamanty, auta a domy. Je to doba, kdy si myslíme, jak bodujeme jako páni tvorstva, jak jsme vytouženou ženu světácky sbalili, jsme nabití energií a zpitomělí vzbouřenými hormony. Sršíme vtipem, rozdáváme nablblé úsměvy, kam se jen podíváme, chlubíme se kolegům, jací jsme neodolatelní býci (jak později zjistíme, jedná se pouze o podobnost výhradně rozumovou) a odmítáme připustit, že je všechno poněkud jinak. Není v našich silách poznat, že jsme ženu nesbalili ani jinak neobloudili, ale že jen žena si nás z nějakého nejasného důvodu vyhlédla jako možného dárce DNA k vytvoření nového potomstva. Že na našich snahách o zblbnutí ženy vůbec nezáleží, že v procesu zamilování jsme jen pouhou loutkou v jejích intrikánských hrách, že ona určuje, jestli budeme rýt čumákem v zemi obrazně i fakticky. A že ryjeme rádi a dobrovolně, že pánové, ba co víc, s radostí a heslem: „Splníme a překročíme!“

Po nějaké době v určitých případech přichází zásadní změna v životech obou nešťastníků – muže i ženy, a sice svatba. Hned druhý den jsem svou ženu podrobil důkladnému a nanejvýš detailnímu zkoumání. Prohlédl jsem každý kousek své milované a již zákonité, ale žádnou odlišnost od stavu před svatbou jsem nenašel. Ani sebe jsem tenkrát nenechal stranou zvídavé pozornosti, ale ani na sobě jsem nevybádal nic nového. Že se změny projeví až později a že budou dost zásadní, jsem tenkrát možná trochu...netušil. Chemie prý postupem času vyšumí a nám, báječným trubcoidním mužům, nenarostou křídla, ale břicha a roky. Přestaneme být lvy salónů, začneme o tom alespoň zbytečně přesvědčovat sami sebe, chlapi navzájem, pokoušíme se nakukat svým ženám, že nejsme úplně zbyteční. V tu chvíli vstupuje do mužova života ocenění tepla domova. Rád se vrací domů k teplé večeři a pohodě, kterou jeho drahá žena s láskou vytváří. Vůbec si nevšimneme, že ona růžolící tvářička, kterou milujeme, si nás začala přetvářet k obrazu svému. Nechoď pozdě domů, nepij, nekuř, chovej se slušně, ukliď si nepořádek na stole, nenadávej při řízení, vezmi si jiné triko, jdi se umýt, smrdíš. Zpočátku nám to nevadí, dokonce nás ta zvýšená pozornost těší a vrtíce ocáskem děláme, co na jejích očích vidíme, šťastní, že je o nás jeven zájem. A snažíme se své zlozvyky změnit, až se hory zelenají. Později nás to irituje, abychom se ve finále stali vůči výtkám imunní nebo podali žádost o rozvod, abychom nemuseli svou milovanou za neustálé popostrkování nějak hnusně umučit.

Časem touha ženy po vlastním manželovi vyprchá, usíná pouze s dětmi, neboť je třeba jim přečíst pohádku, aby se jim hezky spalo, nebo u televize, neboť právě dávají báječný seriál o tom, kterak nejúžasnější chlap, kterého není potřeba převychovávat, nosí svou báječnou ženu na rukách i po deseti letech manželství, píše jí verše, nosí dárky a je naprosto ideálním partnerem své ženy na rozdíl od toho, co mají naše ženy doma. Ten domácí na stížnosti ohledně opuštěnosti na lůžku dostane odpověď, že to přeci není poslední noc a že někdy v budoucnu se tam určitě ještě sejdou, když už to mají stanoveno do doby, dokud je smrt nebo jiný milenec či milenka nerozdělí, pročež si stáhneme nějakou pěknou hru na mobil a začneme brát dětem hračky, jelikož s něčím si namísto nedostupné ženy hrát prostě musíme. Ani u stolu už se mnoho nesejdou, bývá to tak, že jeden či druhý přichází z práce později, než je stanovena večeře, anebo mám jako nevrlý chlap při kousání jídla tak nevhodné poznámky, že to prostě nejde vydržet. Je to doba, kdy muž přestává tušit, k čemu ženu vlastně doma má, stěžuje si kolegům, kteří jsou na tom minimálně podobně, pročež se vzájemně ujišťují, že jejich ženský jsou slepice a i jiná domácí zvířátka. Všichni se vespolek předhání v tom, kdo má doma horší saň. Když s nimi ale mluvíte o samotě, stydlivě přiznají, že přes všechno, co jim vadí a za co si minimálně z poloviny můžou sami, své ženy aspoň trošku milují.

Zaspal jsem fakt hodně, skáču z postele jak parašutista z letadla a padám do koupelny. Tlačím pastu na kartáček, otevřená tuba kamsi odlétá. Tam, kde je kamsi, je najednou ruka mé ženy, aby eliminovala veškeré možné vzniklé škody, jelikož nechce po mě zase celé ráno uklízet. Létá za mnou bytem jak moucha za... to nechme stranou. Bravurně chytá pastu, kartáček, dveře od koupelny, které by udělaly velký rámus a nežádoucí díru do zdi, sbírá ze země zahozené pyžamo, kontroluje stav oblečení, které v neskutečném spěchu ledabyle házím na sebe, do batohu mi dává sluchátka ke kameře, abych bez nich nebyl v práci smutný. Běžím na toaletu. Sotva usednu, otevírá dveře a krade mi z ruky mobil, aby mi znemožnila byť jen krátkou hru, neboť spěchám a na závody autíčka v blátě není čas. U dveří bytu, které mi raději sama otevřela, mi dává do ruky svačinu, horkou kávu v termohrnečku a pusu na tvář.

Jedu jako čuně. Na plný plyn. Cestou proti všem předpisům volám bez handsfree do práce, že budu mít zpoždění... Stojím u pumpy, v klidu popíjím kávu a píšu své ženě. „Ráno zbytečný spěch, spletl jsem se o hodinu“. Odeslat. Nevím, jestli čekat na odpověď, kterou si jistě za rámeček nedám. To zas bude vysvětlování, ajajaj. Přišla hned. Vychechtaný smajlík a srdíčko.

K čemu obecně muži mají ženy nevím. Ale já svou ženu mám, aby mne i dál trpělivě učila pochopit, že láska a manželství není jen o sexu a teplé večeři. Mám jí k tomu, abych měl komu přinést květinu, koho políbit, komu vynadat za to, že mne nevzbudil, a hlavně - koho si hluboce vážit, neboť si myslím, že neexistuje jiný člověk na Zemi, který by se mnou dokázal být a obejmout mne „v dobrém i zlém“. Ano, miluji svou ženu a nestydím se za to!

Autor: René Melichar | čtvrtek 23.4.2015 9:00 | karma článku: 38.04 | přečteno: 4147x

Další články blogera

René Melichar

Není ticho jako ticho aneb máme večer...

Je 20:00. Máme večer. Dalo by se říct, že rodinnou pohodu. Naše dvaadvacetiletá dcera už hodinu a půl ve svém pokoji telefonuje snad všem svým kamarádkám a v pauzách na nádechy i svému chlapci.

7.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 364 | Diskuse

René Melichar

Není romantika jako romantika...

„Brýýý deeen!“ hlasitě zdravím na celé kolo všechny přítomné. Všech třináct postav, které okupují sterilně vybílenou místnost a kteří na první pohled přišli dávno před námi, se na nás nově příchozí škaredě podívalo. A mlčelo.

23.2.2024 v 8:00 | Karma článku: 14.49 | Přečteno: 330 | Diskuse

René Melichar

Setmělo se aneb nejsem úplný kničema

Stal jsem se hodinovým manželem. Tahle věta jistě vyvolá v lidech, se kterými bydlím, široký úsměv na rtech i fibrilaci síní způsobenou děsivou hrůzou najednou.

8.2.2024 v 8:00 | Karma článku: 14.49 | Přečteno: 333 | Diskuse

René Melichar

Není zpráva jako zpráva aneb jak jsem napsal ceduli

Jako autor a úspěšný obhájce své analyticko-komparativní studie o současném zpravodajství u nás, tedy své diplomové práce, si troufám říct, že o zprávách jako takových vím docela hodně.

25.1.2024 v 8:00 | Karma článku: 13.50 | Přečteno: 273 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 27.97 | Přečteno: 526 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 299 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.78 | Přečteno: 525 | Diskuse
VIP
Počet článků 28 Celková karma 13.99 Průměrná čtenost 2970

Televizní kameraman, střihač, ale hlavně táta a manžel. Ošklivý plešatý pán, který doufá, že vás jeho "kydy" aspoň trochu pobaví. 

Autor 6 knih "K ČEMU ŽENY MAJÍ MUŽE" a "KDYŽ ŽENA MUŽE KÁRÁ" a "PROČ MAJÍ ŽENY VŽDYCKY PRAVDU" , "BLB NA VÝLETĚ" a "BLB NA ZAHRÁDCE" a "ZÁKONÍK MÉ ŽENY", které vznikly z mého blogu, který najdete také na

https://renemelichar.blog.sme.sk/

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...