Ježíšek je bordelář aneb masakr stromku motorovou pilou

9. 01. 2014 9:00:00
Konečně skončily veškeré dostupné svátky loňského roku a člověk se může tak nějak svobodněji a klidněji nadechnout. U nás to všechno skončilo na Tři krále, kdy obvykle likvidujeme vánoční výzdobu včetně stromečku, který k nám s ohledem na téměř čtyřletého synka nosí Ježíšek. Dvanáctiletá dcera nám zatím tvrdí, že na onoho nosiče dárků, který je vlastně někdo jako Colombova žena, věří. Ale stromeček už touží zdobit s námi. Nejsme si jistí, jestli kouzlu opravdu podléhá, dokonce ji podezíráme, že nás podezírá, ale proč jí a vlastně i nám to magické kazit... Pěkně zpitomnělí reklamou a v říjnu začínající vánoční výzdobou ve všech obchodních centrech terorizujeme víc jak dva měsíce své děti, aby byly hodné, aby nás konečně poslouchaly, aby se začaly dobře učit a kdoví co ještě, jen proto, aby jim Ježíšek nadělil alespoň malou část z toho, co si ti neskromní nenažraní roztahovační malí lidé napsali do poštou nedoručovaného dopisu pro jmenovaného.

Upřímně řečeno, řešíme si tím vlastní výchovné minely a všelijaká bohatá rodičovská pochybení. Zkrátka přesvědčujeme své děti o kouzlu vánoc. Nejhorší na tom je, že hodné pak opravdu jsou a snaží se, až se přetrhat můžou. Co pak má chudák rodič dělat?! Shánět, nakupovat, nervovat se, bláznit, tlačit se v davech. Čas adventu se scvrkne a přijde Štědrý den. Vysílen všemožnými nákupy, přípravami a barvitým svátečním blbnutím se snažím v podvečer vyrobit ono kouzlo, aniž bych měl prsten Arabely na dosah. „Jsem snad Copperfield?!“ zoufal jsem si i letos. Nádherné kouzlo vánoc pak u nás v reálu vypadá takhle. Stromek zdobíme v noci třiadvacátého, bez přítomnosti malého synka. Ráno ho tedy čeká první překvapení, jelikož máme malý byt a ten větší kus lesa, co se mi letos podařilo za horentní sumu pořídit, bychom jednoduše neutajili. Má milovaná žena zahajuje bitvu o pozdější dětské překvapení a nadšení povinnou vycházkou za místními kachnami, abychom je v tento šťastný a veselý den pěkně přikrmili. Cestou mi zavolají z práce, nebo se ozve kamarád, nebo se prostě něco stane, abych mohl rodinnou idylku opustit. Velmi nerad a se spoustou nadávek se odpojuji od zbytku nejbližších příbuzných.

Sprint k autu. Šílená jízda domů. Závěrečný spurt po schodech. V letu odhazuji bundu. Otevírám skříně, skříňky, šuplíky i ostatní otvory v domácnosti, kam jsme úspěšně poschovávali vánoční dárky, které asi za dvě hodiny přinese Ježíšek. Zatímco má zákonitá vespolek s dětmi v klidu a sváteční pohodě přežírá již tak obézní kachny na Labi, já potím krev. Všechno to zboží, které jsme přestěhovali z okolního světa k nám, hromadím v obýváku. Motám se kolem stromečku jak Zeman u korunovačních klenotů. Mezi balíčky a balíky jsem našel i vzkazy od mé nejvyšší vedoucí: „Narovnej mašle! Udělej to hezky, ne jako loni!!! Jeden dárek v lednici!“ Rovnám mašle, lépe řečeno, snažím se o to. Rovnám dárečky. Fakt se snažím, jelikož loni jsem byl podroben oprávněné konstruktivní kritice, kterou jsem si za rámeček nedal, i přes mé výmluvy, že jsem spěchal. Jsem rychlý jako blesk. Dary Ježíškem přineseny, mašle narovnány úhledně, jak umím jen já, za což dostanu rozhodně ne pochvalu, spadané jehličí vyluxováno, jak se hezky česky říká. Teď naprogramovat časový spínač rozsvícení stromečku, čímž se kýžené kouzlo stane téměř dokonalým. Jak ono to bylo? Tápal jsem v tmách mozkových vrstev, abych si vzpomněl. Jediné, co se mi vybavilo, byla loňská hodinová a málem marná snaha o nastavení samočinného rozsvícení domácího lesa v daný čas. I letos jsem bezradný, zpocený, vzteklý. Nejde to. Nefunguje to. Asi to vyhodím z okna. Návod jsem kdysi kamsi. Stromeček se utápí v černočerné tmě. Jsem na tom stejně. Žena mi píše smsku. Proč že mi to jako trvá. Že kachny asi někdo snědl, jelikož žádné v nejbližším okolí nejsou. Že se musí vydat s dětmi k domovu. Panika. Začíná to vypadat na horror Ježíšek v ohrožení. Časovač jsem konečně nějak obelstil. Už jen nastavit cd přehrávač s okouzlujícím vánočním zvoněním. Vkládám nepopsanou placku a cosi mne osvítilo ji vyzkoušet, jestli po roce bude vůbec hrát. Hraje. Bohužel mé oblíbené AC DC a skladbu Hells Bells. Podrobil jsem se sebekritice a dospěl k uznání, že tohle se na vánoce vážně moc nehodí. Navíc by mne má žena pak s velkou pravděpodobností vyhodila na mráz.

Vše jak má být. Zamykám pokoj. Stihl jsem opustit byt na poslední chvíli. Přicházím po ženě a dětech domů, jako že jsem tu ještě nebyl. Děti tuší, proč je obývák nedostupný a proč už zase nemohou sledovat vánoční pohádky. Mrkám na svou milovanou, že jako super, že má doma génia. „Co ten dárek z lednice?“ ptá se žena namátkově, aby se ujistila, že jsem tentokrát nic nezkazil. Krve by se ve mně nedořezal. Lednice! Ten spínač, jak nespínal, mne zaměstnal víc než málo. Bojím se odpovědět. Žena to ví. „Takže ta cedulka na stole s textem Nezapomeň na dárek v lednici...“ nedořekla svůj druhý kvíz. Vidím, že má chuť se ve mně krve dořezat.

Nakonec se přeci jen podařilo odvést pozornost dětí a tuto drobnou nehodu napravit. Je štědrý večer. Klid. Ticho. Kapr. Salát. Děti jsou klidné. Já ne. Nervy vyrazily na sto jarních kilometrů. Co když kouzlo nebude? Variantu „brod“ nemám. Klepu se. Nemohu ani jíst. Zato ty dvě kobylky kloubené s kyselinou sírovou se cpou jak před koncem světa. Zvonky. Světlo v pokoji. Přišel! Nenechal mne v tom!

Kolem Tří králů se náš původně zelený a voňavý velkostromek mění v žalostnou soušku. Nadešel čas ukončit naše utrpení, kdy máme půl obýváku zalesněno a musíme tu již neživou věc ekvilibristicky obcházet. Bohužel má milovaná učinila, myslím předloni, upgrade na svátky klidu a míru a to tak, že navyprávěla dětem a mě, že Ježíšek si pro stromeček i přijde. Jako by nestačilo, že ho nedávno dovalil i s dary. Měli jsme to podle původního plánu udělat šestého, kdy budou děti ve škole a ve školce. Náhlé vnuknutí však přivedlo mou ženu k náhlému rozhodnutí. Skoro čtyřletý se pátého koupe ve vaně, jdeme na to! „A na co, miláčku?“ ptám se vilně a nechávám volný prostor svým nemravným touhám. „Na stromek!“ zchladila mne a ať si pospíším, než nám voda ve vaně vychladne a dítě zmodrá. S dcerou v neuvěřitelně krátkém čase uklidily ozdoby a všechno to třpytivé, na mne zůstala likvidace lesního porostu. Jenže se nám stromek seschnutím poněkud rozsochatil. Dovnitř šel v pohodě, ven není kudy. Zkoušíme balkonové dveře i okno. Nelze. Získali jsme ježka v kleci. Žena nemá radost. Zase za to můžu já. Proč prý jsem kupoval takovou obludu? Přináším sekeru, že pár větviček uhlodám. Žena se mne snaží vyloučit z přepravy a zachránit tak koberec a nábytek, jelikož příliš neoplývá důvěrou v mé manuální nadšení. Zase si vím rady, ostatně jako vždy. Připouštím napůl rozpuštěnému dítěti do vany teplou vodu, dělám, že neslyším jeho protivné: „Tatínku, já už se nechci koupat,“ a běžím ke kamarádovi půjčit si malou motorovou pilu. Když jsem se vrátil s nastartovaným nářadím, řekla mi dcera, že společně svévolně vyřešily hlavolam dvojnásobnou dámskou silou. Když zbytečná pila ztichla, vytáhl jsem mírně fialového synka z vany, kde by uvázl i čínský ledoborec. Vstupujeme do obýváku. Společně, zvědavě a předčasně. Spatřili jsme otevřené okno, ledově vychlazený obývák a strašný nepořádek, který spáchala má pořádkumilovná žena, když procpávala stromek evidentně menším oknem ven. Oba hledíme na spoušť a na doruda rozpálenou maminku mého synka. „Ježíšek právě odnesl stromeček,“ procedila mezi zuby a vrhla na mne vskutku nepěkné podívání. Chtěl jsem se dotázat, proč se s Ježíškem o stromek prala, neboť vypadá jak po slabé třičtvrtěhodince brutální bitky, ale nenašel jsem v sobě dostatečné množství mužského hrdinství. Žena se totiž tvářila, že hořce lituje faktu, že fyzické tresty nejsou in a že i domácí násilí páchané na mužích je trestné. Synek však ani na chvilku nezapochyboval o pravdivosti tvrzení jeho úklidomilné maminky a před odchodem do svého pokoje suše prohlásil: „Ježíšek je bordelář.“ Také se už teď těšíte na příští vánoce?

Autor: René Melichar | čtvrtek 9.1.2014 9:00 | karma článku: 33.41 | přečteno: 2856x

Další články blogera

René Melichar

Není ticho jako ticho aneb máme večer...

Je 20:00. Máme večer. Dalo by se říct, že rodinnou pohodu. Naše dvaadvacetiletá dcera už hodinu a půl ve svém pokoji telefonuje snad všem svým kamarádkám a v pauzách na nádechy i svému chlapci.

7.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 364 | Diskuse

René Melichar

Není romantika jako romantika...

„Brýýý deeen!“ hlasitě zdravím na celé kolo všechny přítomné. Všech třináct postav, které okupují sterilně vybílenou místnost a kteří na první pohled přišli dávno před námi, se na nás nově příchozí škaredě podívalo. A mlčelo.

23.2.2024 v 8:00 | Karma článku: 14.49 | Přečteno: 330 | Diskuse

René Melichar

Setmělo se aneb nejsem úplný kničema

Stal jsem se hodinovým manželem. Tahle věta jistě vyvolá v lidech, se kterými bydlím, široký úsměv na rtech i fibrilaci síní způsobenou děsivou hrůzou najednou.

8.2.2024 v 8:00 | Karma článku: 14.49 | Přečteno: 333 | Diskuse

René Melichar

Není zpráva jako zpráva aneb jak jsem napsal ceduli

Jako autor a úspěšný obhájce své analyticko-komparativní studie o současném zpravodajství u nás, tedy své diplomové práce, si troufám říct, že o zprávách jako takových vím docela hodně.

25.1.2024 v 8:00 | Karma článku: 13.50 | Přečteno: 273 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 29.80 | Přečteno: 593 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.66 | Přečteno: 302 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 528 | Diskuse
VIP
Počet článků 28 Celková karma 13.99 Průměrná čtenost 2970

Televizní kameraman, střihač, ale hlavně táta a manžel. Ošklivý plešatý pán, který doufá, že vás jeho "kydy" aspoň trochu pobaví. 

Autor 6 knih "K ČEMU ŽENY MAJÍ MUŽE" a "KDYŽ ŽENA MUŽE KÁRÁ" a "PROČ MAJÍ ŽENY VŽDYCKY PRAVDU" , "BLB NA VÝLETĚ" a "BLB NA ZAHRÁDCE" a "ZÁKONÍK MÉ ŽENY", které vznikly z mého blogu, který najdete také na

https://renemelichar.blog.sme.sk/

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...