Já vím, co je ten kosočtvereček s čárkou !

„Je to pí.a,“ povídá moje osmiletá dcerka u oběda. Už nevím, co jsme to k tomu obědu měli. Ale z mých průdušek to šlo strašně špatně vykašlat. Máme doma několik elektrických spotřebičů od jedné nejmenované firmy, co je proslulá svými výrobky. Slouží nám dobře. Nemůžu si stěžovat. Jen včera mi připravily - naše spotřebiče jedny elektrické - horkou chvilku.

Když jsem konečně přes vykuckané slzy začal vidět a trocha vzduchu se dostala do mých křečemi zmítaných plic, podíval jsem se na zkoumavý obličej dcerky a velmi neidentifikovatelný výraz mé ženy.

„Já ti říkala, že nemáš být  před dětmi vulgární,“ sykla na mě žena, kterou jsem si vzal na vánoce za zvuků písně  V pekle sudy válej od Kabátů.

Dcerka stojí u myčky na nádobí a ukazuje na tlačítko, jehož označení je kosočtvereček s čárkou uprostřed.  Jak to, že jsem si toho nikdy nevšiml ? To bych to mačkal o hodně raději… A jejda,ono je to i na mikrovlnce ! Denně to mačkám...

Teď s tím jak naschvál přijde malé osmileté dítě. Vychutnává si mé rozpaky…

Čekal jsem něco podobného, ale ne tak brzo. Hlavou mi běží jediná myšlenka : nesmíš dětem lhát. Vždycky na to přijdou a lež, i když dobře míněnou, nikdy neodpustí. Jenže když jí to řeknu jak mi zobák narost, ona to někde bude vyprávět a mě děsně rychle zavřou za zneužívání a pornografii a já nevím, za co ještě. A nebo to řekne tchýni a… tak radši vězení.

Asi bych příště měl kupovat jinou značku spotřebičů, běží mi hlavou, jinak ne a ne vymyslet, co tý zpropadený drzý holce říct.

„Správně !“ vylezlo mi z úst, aniž by se mě to zeptalo, jestli to smí ven.

Cítím, že se vydávám na výlet po tekutém písku. Žena zčervenala.

„A ty víš, co to slovo znamená ?“ ptám se opatrně, jako když metrákový chlap tančí na stole Labutí jezero. Žena mě rdousí pohledem.

„Ne, co to znamená ?“ ptá se mě holčička bezelstně, „jenom vím, že je to strašně sprostý.“

„Správně,“ chválím ji a pro ženu již nejsem mezi živými.

1. „Kluci ve škole tak říkají paní učitelce,“ povídá dcerka, „a já to taky říkám, když mě štve.“

„Hlavně neříkej správně !“ vykřikla moje milovaná manželka a se vztekem rozjeté lokomotivy šla kojit malinkého syna. Ten s takovým dotazem teprve přijde …

Může mi někdo vysvětlit, proč si firma na elektroniku označí vypínač na každém svém výrobku hambatým obrázkem ?!

To jistě nějaký inženýr měl ujetý smysl pro humor a přesvědčil svého nadřízeného generálního inženýra, že je to bezva fór dát hambárnu na výrobek a že bude sranda, až to budou rodiče dětem vysvětlovat. A že to pak děti budou kreslit všude a už to nebude nemravný, protože je to jen zapnout-vypnout, kdežto jeho za kresby kosočtverečku rodiče šikanovali. Anebo se inženýři s někým vsadili, kdo veřejně nakreslí nejvíc kosočtverečků na světě…

Každopádně já teď musím dcerce vysvětlit, co to sprosté slovo, znamená.

„Když to neřekneš mamince a hlavně babičce, tak ti povím, co to je,“ slibuju a doufám, že dcerka už nemá zájem o vysvětlení. Omyl. Prý to neřekne. Nejsem si tím úplně jistý.

Když jsem jí to všechno popsal a popravdě vysvětlil, úplně mě odzbrojila : „Aha. Tak já to už nebudu říkat. A kluci jsou blbí, protože paní učitelka vypadá úplně jinak.“

Jak, to jsem raději vědět nechtěl.

Vyprávěla to hned druhý den všem, jak jsem jí povídal nějaký sprosťárny o rozkroku a o francouzské malé kočičce, co se jmenuje Petýt šat, a která udělala z toho kosočtverečku sprosťárnu.

Úchyle ! přišla mi smska od tchýně.

Tímto bych rád poděkoval nejmenovanému výrobci za sexuální osvětu, příjemnější mačkání oněch čudlíků a tichou domácnost.