Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

René Melichar

Jak jsem se zapsal do mateřské školy

„Já rodila, ty budeš teda aspoň stát!“ prohlásila má zákonitě milovaná, když jsem jí pomocí svého pomalu hynoucího telefonu volal o pomoc. Docházela mi baterie, a já ani mobil jsme to už nemohli vydržet. Stál jsem tam už hodinu a půl, docházel mi humor i kyslík. V chodbičce před ředitelnou se mačkám vespolek asi s dvaceti maminkami, jejich malými asi tříletými dětmi a dvěma jinými tatínky. Včera mi má žena oznámila, že vzhledem k mému náhodnému volnu si nebude brát dovolenou, ale že já si mám jít vystát frontu do námi vybrané státní mateřinky, kde bychom rádi na nějaký čas ubytovali svého tříletého, jelikož ta soukromá, kterou ne zcela dobrovolně platíme, nás pomalu ale jistě připravuje o zbylé úspory a je jen o malinko dražší, než hypotéka na osmipokojový domeček. Školek málo, dětí spousta, jdeš do fronty, zněl jasný pokyn z nejvyšších míst naší rodiny. Malého hodíš do soukromé a půjdeš se zapsat do státní...

4.4.2013 v 9:00 | Karma článku: 40.57 | Přečteno: 5086 | Diskuse

René Melichar

Nevhazujte, prosím, letáky…

...a jiné podobné reklamní svinstvo. Tak tohle máme napsáno na poštovní schránce, aby nás roznašeči neráčili obtěžovat nesmyslnými barevně natištěnými papíry. Kdo jim o to stojí? Odmítám zahlcovat kontejner na tříděný papír podobnou nevyžádanou poštou. Jsem snad důchodce, který má čas brodit se ve slevách a akcích kdejakého super hyper?!

20.9.2012 v 9:00 | Karma článku: 36.80 | Přečteno: 6009 | Diskuse

René Melichar

Jak mi v zimě byla zima aneb světové lyžování jinak

Ráno mne vzbudilo slunce za oknem. „Ono to nebude tak hrozné, jak straší meteorologové“, říkám si a zcela v klidu odcházím na snídani. Cpu se dobrotami, abych měl sílu celý dlouhý den pěkně přežít. Na oběd nebude čas a hlavně si jako správný Čech říkám – teď je to zadarmo... Po ranním obžerství se vypotácím k hlavnímu vchodu do hotelu, kde venkovní teplotu měří veliký teploměr. Je nádherně, slunce svítí jak v létě, hledám tedy konec rtuti někde kolem nuly. Není tam. Můj zrak klesá po stupnici dolů, směrem k modřejším číslům. Minul jsem pětku, pozdravil desítku, marně se modlil u patnáctky, u sedmnáctky propadám zoufalství, u dvacítky jsem málem omdlel. Konečně jsem našel teploměří rtuť, jak se choulí tam hluboko dole u dvaadvacítky. Zírám na to jak husa do flašky, až mi omrzlo bělmo. „Jsem snad lední medvěd?!“ ptám se zbytečně produkční, která mi právě oznámila, že mne čeká kamera v lese, s jejíž pomocí mám vytvářet esteticky lahodný záběr propojující malebnou přírodu s hvězdami světového běhu na lyžích.

16.2.2012 v 9:00 | Karma článku: 24.21 | Přečteno: 1279 | Diskuse

René Melichar

Máme doma všiváka

„Tady je! Vlevo! Zab ji! Zdrhá ti! Vedle... Sejmi jí! Teď se ti schovala v houští... Máš ji? Tady dole! Zabij ji už konečně!“ huláká na mne má milovaná žena. Ne, nehrajeme počítačovou hru. Vraždíme. Jsme takoví normální zabijáci... Snažíme se vyvraždit celé pokolení. „Mám ji!“ radostně vraždím malého nevinného tvorečka. Dcera ani nehlesne, jen poctivě drží hlavu vzpřímeně. Drtím to mezi prsty a nedávám tomu sebemenší šanci k přežití. Dcera je smutná. Vždy tak nějak posmutní, když vidí smrt tak blízko sebe... Ale může si za to vlastně sama. Neměla to sem nosit. „Já chápu, že jsi chtěla domácí zvířátko, ale pochop, tohle je prostě moc!“ vysvětluji dceři situaci. Když ty potvory žena uviděla, vyděsila se a přizvala mne k vraždění nepozvaných malých hostů. Jsou malé, rychlé, jsou špatně vidět. Vši.

27.5.2011 v 9:00 | Karma článku: 39.70 | Přečteno: 7092 | Diskuse

René Melichar

Tati, nejdeš mi otevřít !

Bude to už něco přes rok, jestli si na náš společný výlet dobře vzpomínám. Bylo teplo, na obloze nebyl jediný mrak. "Chtěl bych do svého rodného města," znělo tvoje přání. Není, co bych ti nesplnil. Tak jsme přes půl republiky vyrazili. Nevím, jestli si na to vzpomínáš, ale moc si toho ten den nenamluvil. Štvalo mě to, protože já měl povídací náladu. Ani slovo z tebe tenkrát nevypadlo ! Zato já mlel pantem celou cestu, dokonce jsem se smál vlastním vtipům. Ty nic. Takovou dálku a takovou dobu jsme jeli a já žvanil jak o život.

3.8.2010 v 9:00 | Karma článku: 29.48 | Přečteno: 3144 | Diskuse

René Melichar

Moje jízda vlakem aneb děkoval bohu, že jízdu přežil…

Ten výlet za prací do Ostravy se opravdu zpočátku jevil jako bezva nápad. Dostali jsme ještě se dvěma kolegy slušnou nabídku a dokonce že nám zaplatí cestu vlakem tam i zpět. Ráno mne kolegové dotáhli téměř násilím na nádraží v Praze Holešovicích. Doslova mě pronesli skrz panoptikum zvláštních figurek sestávající se z bezdomovců, feťáků, ranních opilců a lidí spěchajících do práce (tímto je neházím všechny do jednoho pytle, prosím, i když se tváří všichni podobně...). Nemám totiž vlaky rád.

18.6.2010 v 11:11 | Karma článku: 42.05 | Přečteno: 11605 | Diskuse

René Melichar

Život s úkliďákem

Nejsem nepřítel úklidu, ale kdyby tento měl na Facebooku profil, do přátel bych si ho rozhodně nedal. Ne tak moje žena. Já úklid toleruji, chápu, že bez něho to nejde, neboť bychom - jak správně říká má nejmilejší - shnili ve špíně. Ne, vysávání nebo vytírání mi nevadí. Dokonce jsem schopen tuto činnost nejen pozorovat, ale s úspěchem i provádět. Co nesnáším, je úklid osobních věcí a prádla do skříně. Osobní věci po mém uklízecím zásahu již nikdy nemohu najít. Někam mi zmizí. Už nikdy na mne odnikud nevybafly. A čerstvě vyžehlené prádlo, se kterým se má žena pomocí žehličky doslova mazlí ? Po mém „úklidu“ do skříně je celé nějak zohýbané, pomuchlané a nakřivo. Tak prostě nerad uklízím. Ne tak moje žena.

1.6.2010 v 9:00 | Karma článku: 39.15 | Přečteno: 8317 | Diskuse

René Melichar

Já vím, co je ten kosočtvereček s čárkou !

„Je to pí.a,“ povídá moje osmiletá dcerka u oběda. Už nevím, co jsme to k tomu obědu měli. Ale z mých průdušek to šlo strašně špatně vykašlat. Máme doma několik elektrických spotřebičů od jedné nejmenované firmy, co je proslulá svými výrobky. Slouží nám dobře. Nemůžu si stěžovat. Jen včera mi připravily - naše spotřebiče jedny elektrické - horkou chvilku.

1.4.2010 v 9:00 | Karma článku: 46.36 | Přečteno: 19130 | Diskuse
VIP
Počet článků 28 Celková karma 22.59 Průměrná čtenost 3545

Televizní kameraman, střihač, ale hlavně táta a manžel. Ošklivý plešatý pán, který doufá, že vás jeho "kydy" aspoň trochu pobaví. 

Autor 3 knih "K ČEMU ŽENY MAJÍ MUŽE" a "KDYŽ ŽENA MUŽE KÁRÁ" a "PROČ MAJÍ ŽENY VŽDYCKY PRAVDU", které vznikly z mého blogu. V případě vašeho pominutí smyslů a následného zájmu se dají knihy dostat zde nebo tady :-)



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.